Družstvo jsme „my“
Snad všichni jsme se již setkali s lidmi, kteří se rozhořčeně ptají, proč mají navýšený fond oprav, proč provádí úklid úklidová firma, proč se platí to či ono s tím, že o ničem nevědí, o ničem nerozhodli a samozřejmě, že také s tím nesouhlasí. První reakcí je věta: „Však já zajdu na družstvo, je vlastník, tak ať se stará a zodpovídá!“. Je velkou škodou, že tihle lidé si neuvědomují, že tím, že ignorují členské schůze, nemohou svým hlasováním vyjádřit svoje stanovisko a tím dochází k situaci, že členská schůze, i když v malém počtu přítomných členů členské samosprávy, rozhodne hlasováním proti jejich vůli. Žijeme v demokratické společnosti, a tak se tedy menšina musí podřídit většině.
Družstvo je obchodní společnost, která se chová podle obchodního zákoníku a je vlastníkem nemovitosti, tj. bytového domu, včetně bytových jednotek, avšak členové členské samosprávy jsou majiteli členských podílů v družstvu a k jejich členským podílům je vázáno právo nájmu družstevního bytu. Dá se tedy říci, že družstevníci jsou „společníci“ družstva. Družstvo zajišťuje jiné potřeby svých členů, tedy vykonává veškerou správu, včetně hospodaření. Zjednodušeně řečeno – družstvo udělá to, na čem se shodne většina družstevníků. Mnoho družstevníků své bydlení přirovnává k nějakému pronájmu, kde já zaplatím majiteli a on se o vše postará. Jenže naše bydlení se dá spíše přirovnat k bydlení ve vlastním, jen nás v tomto „rodinném domku“ bydlí více rodin. Např. bydlíme v 7mi poschoďovém domě s 24 byty. Schůze se zúčastnilo 20 nájemců. Třeba jsme projednávali, že nám v zimě fouká přes okna, které už nejdou ani otevřít, dům je počmáraný od sprayerů atp. Na fondu oprav máme celkem slušnou sumu, sice jej o nějakou tu korunu budeme muset zvýšit, ale to přece zase ušetříme na teple a tak se hlasováním (dejme tomu 19 pro) rozhodlo, že dům zrenovujeme – dáme plastová okna, zateplení domu, výtah, oprava střechy. Družstvo nám zařídí půjčku, protože přece jen nám nějaký ten milionek chybí. A tady opravdu začíná práce družstva – zařízení architekta, statika, stavebního povolení, eventuelní půjčky atd, atd. Ve spolupráci družstva a družstevníků se dobrá věc podařila, dům je opraven a už to nejsou jen byty, ale opravdu bydlení a nájemníci jsou spokojení. Tak toto byl příklad ideálního řešení.
Jenže teď se vraťme k těm družstevníkům, kteří se cítí pouhými plátci nájemného. On je to vlastně o mnoho jednodušší a dětinštější přístup. „Já platím, tak mám právo kritizovat, nic nedělat a vy se starejte. Na co jít na schůzi, stejně ji dělají jen pro čárečku od vrchnosti a že se na ní rozhodli pro nová okna? Mohli přece přijít za mnou osobně, a vůbec moje jsou ještě jakž takž dobrá, já nová nepotřebuji a sousedi ať si zmrznou, stejně jsou divní. Moje popůlnoční mejdany jim vadí, ale aby jim nevypadly ty jejich dětičky z okna, tak mi zvednou fond oprav. To zrovna. Nebo další partaj, ti mi nadávají, že kouřím ve výtahu, ale že ty jejich ratolesti věčně lítají po chodbě a já platím za úklidovou firmu stejně jako oni i když tu bydlím sám. To si družstvo nezkontroluje, ale pomlouvat mě, že jsem nepřišel na schůzi a že dlužím pár nájmů, to umí. Prý kvůli mně budou problémy s financováním revitalizace baráku, jako by to nebylo fuk. Stejně jim ho zase postříkají sprejem, jako minule ten blonďák odnaproti, ááááááále má si to družstvo hlídat, však jim platím dost a mi do 5. patra stejně nedosáhnou!“
Že je vám to nějak povědomé? Ano, takových družstevníků je mnoho, ale pořád věřím tomu, že těch „normálních“, kteří si uvědomují, že bydlení budou mít takové, jaké si ho udělají v prvé řadě sami je přece jen víc. Ano, chodí na schůze a rozhodují, jak se s financemi, které vloží do fondu oprav naloží. Ano, ač bydlí v přízemí, není jim jedno, že nově opravený výtah je zase poškrábaný, protože si uvědomují, že i tato oprava šla i z jejich kapsy a proto zamykají vchod aby jim do domu zbytečně nechodili cizí. Ano, ano vše záleží na mezilidských vztazích, ale tady platí dvojnásob staré pořekadlo: Nečiň jiným, co nechceš aby jiní činili tobě. A já věřím tomu, že většina z vás ví, že družstvo jsou družstevníci a družstevníci jsme my a jen na nás záleží, zda se budeme zajímat o své bydlení a nebo zda jen budeme remcat a svádět svou neschopnost na druhé.